Kdo potřebuje pracovní povolení?
Občané ze třetích zemích s dlouhodobým pobytem za účelem vědeckého výzkumu (vědecký pobyt) nepotřebují pracovní povolení.
Občané EU/EHP a Švýcarska nebo jejich rodinní příslušníci, cizinci s trvalým pobytem v České republice a žadatelé o azyl nepotřebují pracovní povolení a z hlediska zaměstnávání mají stejné právní postavení jako občané České republiky, tedy nejsou při výběru zaměstnání omezováni s výjimkou některých povolání, kde se podle platných právních předpisů vyžaduje státní občanství. Rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU, může vstoupit na trh práce bez povolení k zaměstnání až poté, co mu bylo Ministerstvem vnitra ČR vydáno povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty rodinného příslušníka Evropské unie.
Pracovněprávní vztahy se řídí především zákoníkem práce č. 262/2006 Sb., a souvisejícími předpisy. Podmínky zaměstnávání jsou dále stanoveny zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, podle kterého mohou být cizinci zaměstnáni na území ČR za předpokladu, že obdrželi povolení k zaměstnání a povolení k pobytu, nebo jsou držiteli platné zaměstnanecké karty nebo modré karty.
Povolení k zaměstnání vydává krajská pobočka Úřadu práce ČR a žadatel může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván ode dne vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty do dne ukončení řízení žádosti o vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty.
Pracovní podmínky
Pracovní doba v České republice podle zákoníku práce činí 40 hodin týdně (neboli 42,5 hodin s půlhodinovou pauzou na oběd) a obvykle je rozdělena na osmihodinovou pracovní dobu do pěti pracovních dnů. Přestávka na oběd se do pracovní doby nezapočítává. Větší podniky mívají kolektivní smlouvy, které mohou upravovat některé pracovní podmínky (např. pracovní dobu, placení přesčasů, náhradní pracovní volna, příspěvky na dovolené, důchodové připojištění apod.).
Někteří zaměstnavatelé umožňují svým zaměstnancům využívat pružnou pracovní dobu. Pracovní doba je pak rozdělená na základní (pevnou) a volitelnou (pohyblivou) část. Základní část určuje zaměstnavatel a volitelnou si určuje zaměstnanec sám. Součet základní a volitelné pracovní doby tvoří stanovenou pracovní dobu zaměstnance. Volitelná pracovní doba je obvykle upravena interními předpisy zaměstnavatele.
Zákoník práce umožňuje i tzv. kratší pracovní dobu, označovanou jako "zkrácený pracovní úvazek". Kratší pracovní doba je založena na smluvním základě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Pracovní smlouva
Pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se zakládá pouze pracovní smlouvou a každá pracovní smlouva musí splňovat určité formální a obsahové náležitosti. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně a kromě označení zaměstnance a zaměstnavatele, data a jejich podpisů musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, kde má být práce vykonávána a den nástupu do práce. V pracovní smlouvě může být sjednána zkušební doba, která činí maximálně tři měsíce.
Druhy pracovního poměru
Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Podle doby trvání rozlišujeme pracovní poměr na dobu určitou a pracovní poměr na dobu neurčitou. Mimo hlavní pracovní poměr můžete pracovat na dohodu o provedení práce (rozsah práce nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce) nebo na dohodu o pracovní činnosti (sjednaný rozsah práce nesmí překročit 20 hodin týdně). Podle živnostenského zákona můžete vykonávat samostatnou výdělečnou činnost (OSVČ). Další možností jsou brigády a sezonní práce nebo dobrovolná práce/služba.
Odměna za práci
Mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem a musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce. Mzda se vyplácí ve stanoveném výplatním termínu nejčastěji převodem na bankovní účet nebo předáním zaměstnanci v hotovosti.
Minimální mzda je nejnižší odměna za práci v pracovněprávním vztahu. Výši této částky upravuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě a může se měnit každý rok s ohledem na vývoj ekonomické situace. Současná (k 1. 1. 2020) státem stanovená základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 14 600 Kč za měsíc nebo 87,30 Kč za hodinu.
Hrubá a čistá mzda: V pracovní smlouvě zpravidla zaměstnavatelé se zaměstnanci ujednají hrubou mzdu. Každý zaměstnanec musí ze své hrubé mzdy odvádět srážky, které tvoří pojistné na zdravotní (4,5 %) a sociální pojištění (6,5 %) a dále daň z příjmu (15 % ze superhrubé mzdy), což je záloha na daň z příjmu, kterou snižují případné daňové slevy a daňová zvýhodnění na děti. Po odečtení těchto srážek zbývá částka, které se říká čistá mzda.
Dovolená
Zákoník práce (§ 212) rozlišuje 3 druhy dovolené: dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou.
Nárok na dovolenou za kalendářní rok máte po splnění dvou podmínek: nepřetržité trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok a výkon práce zaměstnancem alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Délku dovolené stanovuje zákoník práce v týdnech a činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Prodloužení dovolené o další dny či týdny je možné sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpise. Zaměstnanec má právo čerpat alespoň 2 týdny vcelku. Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů.
V případě, že nesplňujete podmínku pro vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, tj. odpracování 60 dnů, upravuje zákoník práce poskytnutí dovolené za odpracované dny. Podmínkou pro vznik nároku na dovolenou za odpracované dny je v takovém případě odpracování 21 dnů. Za každých odpracovaných 21 dnů přísluší zaměstnanci jedna dvanáctina dovolené za kalendářní rok.
Dodatková dovolená je poskytována zaměstnancům, kteří pracují pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnancům, kteří konají práce zvlášť obtížné.